Odebrání nároku na dotace z evropských fondů, sankce při sabotáži již podepsaných dohod. Česko od vstupu do EU získalo přes 1,5 bilionu korun na rozvoj infrastruktury, vědy, vzdělávání a regionů. Tyto prostředky financují dálnice, železnice, čističky odpadních vod, výzkumná centra i podporu malých podniků. Odříznutí od evropských fondů by znamenalo stagnaci investic a ztrátu konkurenceschopnosti. Sabotování dohod by navíc vyvolalo ekonomické sankce, které by poškodily naše exportní firmy závislé na jednotném trhu EU. Izolace od Evropy by vedla k propadu životní úrovně a odlivu zahraničních investic, které vytvářejí statisíce pracovních míst.

Lidská důstojnost, svoboda, rovnost, demokracie, právní stát a dodržování lidských práv. Tyto hodnoty nejsou prázdná hesla, ale fundament našeho každodenního života. Právní stát zajišťuje, že nikdo není nad zákonem a že soudy rozhodují nezávisle. Svoboda slova, shromažďování a médií nám umožňuje kritizovat vládu bez strachu z represí. Rovnost před zákonem chrání menšiny a zranitelné skupiny před diskriminací. Odmítnutí těchto hodnot by otevřelo cestu autoritářství, korupci a policejnímu státu. Podívejme se na země, které tyto principy opustily – Rusko, Bělorusko, Maďarsko – a uvidíme, jak rychle se svoboda může vytratit. Evropské hodnoty jsou naší pojistkou proti tyranii.

Zrušení muniční iniciativy a podpory země bránící Evropu před Ruskem. Bagatelizování významu sankcí. Česká muniční iniciativa dodala stovky tisíc dělostřeleckých granátů ukrajinské armádě v kritickém okamžiku, když docházela munice. Tato iniciativa ukázala, že malá země může mít velký vliv, když jedná rozhodně. Opuštění Ukrajiny by znamenalo signál agresorovi, že agrese se vyplácí. Oslabení sankcí by Rusku umožnilo obnovit vojenský průmysl a připravit další útok – možná i na státy NATO. Podpora Ukrajiny není altruismus, je to investice do naší bezpečnosti. Každý den ukrajinského odporu je den, kdy se válka neblíží k našim hranicím. Historicky jsme zažili cenu appeasementu – v roce 1938 nás opustili spojenci. Dnes máme morální povinnost nestát opodál, když jiní bojují za svobodu.

Skutečnými spojenci budou Rusko a Čína. Dostaneme se na okraj EU k Maďarsku a Slovensku. Orientace na autoritářské režimy by nás vyřadila z hlavního proudu evropské integrace. Ztratili bychom přístup k rozhodovacím procesům, které ovlivňují náš každodenní život – od obchodních dohod po bezpečnostní politiku. Maďarsko a Slovensko již dnes čelí izolaci, ztrátě fondů a politickým sankcím kvůli podkopávání demokratických institucí. Spojenectví s Ruskem znamená závislost na nestabilním a nepředvídatelném partnerovi, který historicky okupoval naše území. Čína sleduje výhradně své zájmy a považuje malé země za nástroje, nikoli partnery. V EU máme alespoň rovné hlasovací právo. Pod vlivem Moskvy a Pekingu bychom byli pouze vazaly bez vlastního hlasu. Formální členství bez reálného vlivu by znamenalo nejhorší z obou světů – povinnosti bez práv.

Může se stát dalším symbolem evropského nacionalismu, zaostalosti a kolaborace s Ruskem. Česká republika si po roce 1989 budovala pozici spolehlivého partnera, demokratického státu a moderní ekonomiky. Tato pověst přitahuje zahraniční investory, turisty a talentované lidi z celého světa. Pokud se staneme symbolem euroskepticismu a proruské orientace, zničíme tuto dobrou pověst během několika let. Budeme vnímáni jako země, která zradila své vlastní zájmy a demokratické hodnoty. Mladí vzdělaní lidé budou odcházet za lepšími příležitostmi do stabilních zemí. Firmy přesunou své investice jinam. Turisté budou hledat destinace s lepší image. Historicky jsme byli vnímáni jako most mezi Východem a Západem – dnes máme šanci být plnohodnotnou součástí prosperujícího Západu. Pokud tuto příležitost promrháme kvůli nacionalistické rétorice, budoucí generace nám to nikdy neodpustí.