Jedním z polozapomenutých hesel Sametové revoluce byl „návrat do Evropy“. Evropská unie v dnešní podobě ještě neexistovala, ale našim občanům bylo jasné, že se chceme připojit k Evropskému společenství, které vzniklo na Západě. Toužili jsme po tom a usilovali jsme o to.
Pak vznikla Evropská unie a my jsme do ní rádi vstoupili s většinovou podporou obyvatelstva. Patnáct dlouhých let jsme o to usilovali a snili a náš sen se tehdy splnil.
Po dalších patnácti letech se však ukazuje, že jsme se do Evropy nevrátili tak docela. Pro mnoho lidí je Evropa stále cizí a stále se ji bojí nebo k ní cítí odstup, případně nezájem, i když využívají výhod Evropské unie jako samozřejmosti. Volíme politiky, kteří nám říkají, že musí hájit své zájmy proti Evropě, jako bychom snad ani nebyli její součástí. Věříme lžím, které jsou o Evropě rozšiřovány a které jsou tak podobné lžím, které nás od Evropy držely před třiceti lety. Přestali jsme o Evropě snít a snít o tom co by Evropa s naší pomocí mohla dokázat.
Jako bychom už byli skoro v Evropě, ale někdo nás zezadu držel za opasek, abychom se nemohli pohnout dál.
Pojďme nyní, po třiceti letech, kdy si připomínáme také výročí hesla o návratu do Evropy, ten návrat skutečně dokončit. Nestačí být oficiální součástí EU, nestačí mít ekonomiku propojenou s Evropou. Musíme v Evropě být jako občané, musíme se tak cítit, musíme chtít platit Eurem, musíme chtít, aby nás Evropa brala vážně a my mohli říkat, jakou ji chceme.
Dokončeme sen Sametové revoluce a vraťme se už konečně do té Evropy.