Na posledním summitu Evropa jednala hlavně o migraci. Před tímto jednáním to vypadalo na obrovskou roztržku uvnitř EU a také na pád Angely Markelové. Nic s toho se nestalo. Ale už se o tom příliš nemluví.
Jednání skončilo kompromisem. Kompromisem, z něhož liberální humanisté příliš neskáčou radostí. Zdá se, jakoby se Evropa více přiklonila k uzavřenějšímu postoji. Jako by zvítězili odpůrci migrace. Někteří populisté, jako třeba český premiér se radují a oslavují vítězství. Odpůrci tohoto přístupu neslaví nic, spíš jsou z celého jednání rozpačití.
Nelze to však vidět tak černě.
Uzavřený kompromis je na hranici morální přijatelnosti, ale v žádném případě ji nepřekračuje. Nelze říct, že se EU uzavřela před uprchlíky a potřebnými. Tak to ani náhodou. Ba co více. Nebyla zahozena šance na celoevropské řešení tohoto stále zmenšujícího se problému, který je stále více politicky zneužíván.
Uzavřený kompromis zabránil otevřené roztržce mezi liberálními vládami v EU a mezi jejich populistickými partnery. To je velké vítězství, nikoliv Andreje Babiše, ale Angely Merkelové a EU jako takové. Posun EU k přísnějšímu postoji vůči migraci odráží realitu. Realitu, ve které populisté zneužívající tento problém neustále získávají vítězství ve volbách. Naposled v Itálii. Realitu, ve které je prezident kdysi vedoucí země tábora svobody – USA, bláznivý xenofob. Naopak, je to velký zázrak, že se podařilo liberální části Evropy v takovéto atmosféře a při takovém stavu světa uhájit nejen nepřekročitelné principy chování k uprchlíkům a migrantům, ale také zabránit roztržce v EU, na kterou jiné světové velmoci čekali se sbíhajícími se slinami.
Samozřejmě, že to není drtivé vítězství humanity a liberalismu. Problému je až příliš mnoho. I samotná Merkelová, místo aby prosazovala systémové evropské řešení, nyní spíše nesystémově jedná bilaterálně s okolními státy. Je však evidentní, že se hledání evropského řešení migrace nevzdala a stávající evropský kompromis ji poskytne další šanci a čas.
Samozřejmě, že chování států Visegrádské čtyřky je ostudně hanebné a infantilní radost českého premiéra nad jakýmsi fraškovitým vítězstvím v EU je zcela nemístná. Co je z celého summitu nejvíce patrné, je fakt, že státy Visegrádské čtyřky nejsou ochotné k žádnému kompromisu, k žádnému ústupku a k sebemenšímu projevu solidarity s Evropou od které berou značné dotace. Je evidentní, že ono Babišovo „vítězství“ nás posunulo na okraj. Okraj EU. Jsme již plně integrováni mezi země V4. To jsou ty země, s kterými, když nebudou ochotny ke kompromisu, tak se na ně zbytek EU vykašle a udělá si to sám. To bude ta dvourychlostní Evropa. Evropa zlomené holi. Je evidentně, že se takto nemůžeme chovat do nekonečna, protože liberální demokracie začnou a už i začaly hledat dohodu mezi sebou. V EU vznikne elitní klub, do kterého patřit nebudeme. A můžeme si stěžovat jen sami sobě.
Co se ale týče evropského pohledu, i když to není na šampaňské, lze výsledky summitu uvítat. Byla zažehnána hysterická roztržka. Byl zachován Schengen. Merklová a Macron dále sedí na motoru EU. Nebuďme proto příliš rozmrzelí nad výsledky summitu.
A uvědomme si, že si stále můžeme vybrat. Debata o EU v Česku by neměla být na téma, jestli odejít nebo ne, ale na téma, jak chceme v EU vypadat. Jestli jako demokratická, liberální a vstřícná země nebo jako podivná polo diktatura na okraji, která když EU opustí, tak se zbytku spíše uleví, ale pravděpodobněji to bude každému jedno.