Markéta Šichtařová si vybudovala image věrohodné ekonomky. Její články však při kritickém čtení neobstojí. Posledním příkladem je její komentář k tzv. czexitu. Zde přinášíme 8 hlavním bodů, ve kterých paní Šichtářová projevuje buď neznalost, nebo záměrnou manipulaci.

1) Autorka píše o údajných „výhodách“ czexitu, jako by to bylo něco, co je dané a není třeba to dále komentovat. To ale vůbec není pravda – otázka, nakolik by czexit skutečně posílil českou suverenitu, je přinejlepším velmi diskutabilní. A ta schopnost EU nám „vnucovat“ pravidla případným vystoupením z EU dozajista nezmizí. Ostatně EU takto už dlouho „vnucuje” svá pravidla právě třeba Švýcarsku a Norsku. Mimochodem je zajímavé, že autorka, ač ekonomka, nezmiňuje žádnou výhodu ekonomického rázu. Že by to bylo tím, že žádné neexistují?

2) Tvrzení, že na bezpečnost máme NATO, ne EU, naprosto pomíjí to, že bezpečnost se zajišťuje i jinými než vojenskými prostředky. Pro řadu z těchto prostředků Evropská unie důležitá je – jako jeden z mnoha příkladů lze uvést třeba Europol. Mimochodem, ten souvisí i s tou “ruskou náručí“, protože má mj. v popisu práce boj proti organizovanému zločinu nebo kyberkriminalitě, což jsou třeba dvě věci, kterými u nás ta „ruská náruč“ docela působí.

3) V komentáři o Euru autorka zcela opomíjí rozdíl mezi členstvím v měnové unii a pouhou „dolarizací“ ekonomiky. To první vám dává jasný nárok na to, aby ta měnová unie ve všech svých rozhodnutích zohlednila i Vaše zájmy, a dává vám na tomto rozhodování i určitý podíl. To druhé nikoliv. Jinými slovy – v rámci Eurozóny bychom měli mj. své zástupce na jednáních euroskupiny a pár lidí na seniorních postech v ECB. Autorkou zmiňovaná Černá hora žádné takové zastoupení nemá a Eurozóna může oprávněně zcela ignorovat jakékoliv hospodářské zájmy té země.

4) U eurofondů autorka zcela opomíjí, že jaksi stále jsme jejich čistým příjemcem. Tzn. i kdyby bylo pravdivé dost dogmatické tvrzení, že dotace jsou vždy špatné, protože vytváří ekonomickou neefektivitu tím, že „berou peníze úspěšným a dávají je neúspěšným“, tak autorka zcela opomíjí, že těmi úspěšnými jsou v tomto scénáři země na severozápad od nás a těmi neúspěšnými jsme my. Jinak by pak musela nějak zkusit prokázat, že ty peníze mají zápornou přidanou hodnotu i pro jejich příjemce (tj. CR a její občany), což chci vidět, jak udělá

5) K Brexitu: brexit ještě nenastal a nikdo neví, co se přesně v souvislosti s ním stane. Tvrzení, že „Na druhou stranu ale ekonomika (firmy, finanční trhy) reagují na očekávané události s předstihem, takže se chovají, jako by už dávno proběhl“, je v tomto smyslu naprosto směšné. To, že lidé a firmy mají svá očekávání, zkrátka jednoznačně neznamená, že umějí věštit.

Když vezmu hodně zjednodušený příklad: mám-li investici, která mi v případě „měkkého“ brexitu vydělá 100 a v případě tvrdého brexitu prodělá 50, a šance na tvrdý brexit je 50%, tak se ji rozhodnu uskutečnit. To ale nic nemění na tom, že v případě, že by k tvrdému brexitu skutečně došlo, pořád přijdu o 50.

Dále pak samozřejmě je naprosto zavádějící srovnávat Británii – 6. největší ekonomiku světa se silnými vazbami např. na USA nebo Commonwealth, s ČR – ekonomikou velikosti ani ne poloviny Londýna a z pohledu exportu či investic skoro stoprocentně navázanou na EU

6) Nevím, jak autorka myslí tvrzení, že “ žádný z[hlavních makroekonomických ukazatelů [jako výše veřejného dluhu, produktivita práce, orientace na odvětví s vysokou či naopak nízkou přidanou hodnotou, devizový kurz] s členstvím v EU přímo nesouvisí s výjimkou jediného: totiž nehmatatelné důvěry spekulantů v budoucí vývoj země. Je vcelku zajímavé, jak v tomto kontextu autorka používá termín “spekulanti“, zatímco v části, která pro czexit má vyznít pozitivně, mluví o „firmách a finančních trzích“ 🙂 Ale zpátky k tématu. Ono je trochu problém, že všechny tyto ukazatele s členstvím v EU nemusí souviset přímo, ale mají s ním v našem případě velmi často extrémně silnou nepřímou souvislost – často právě přes tu důvěru lidí a firem v další vývoj té ekonomiky, jejíž význam se autorka trochu křečovitě snaží zamluvit do autu. Třeba tak, že větší odliv investorů, z nichž řadu zajímáme HLAVNĚ proto, že jsme v EU a blízko Německa, by vedl mimo jiné k výpadku daňových příjmů, nárůstu nezaměstnanosti (a tím pádem i objemu vyplacených podpor), navýšení státního deficitu, oslabení koruny, inflaci, vysokým úrokovým sazbám a zvýšené obtížnosti financování třeba právě té postupné reorientace. O těchto všech souvislostech paní Šichtářová buď neví – což je vzhledem k tomu, že se snaží vystupovat jako ekonomka, co má „nadhled“, trochu zarážející, nebo ví a záměrně překrucuje skutečnost.

7) „Řekli jsme, že Czexit sice neznamená automaticky ztrátu přístupu na jednotný evropský trh“ – no tak to jsme si řekli trochu špatně 🙂 Czexit – nebo i Brexit STANDARDNĚ ztrátu přístupu na jednotný trh znamená. Případným vystoupením se zkrátka vůči Unii dostáváme do stejné pozice jako kterákoliv jiná země na světě, která je členem WTO. V případě schopnosti a ochoty obou stran se dohodnout pak spolu obě strany samozřejmě mohou navázat NADSTANDARDNÍ vztahy ve formě nějaké zóny volného obchodu. To mimochodem vyžaduje na obou stranách obrovské pracovní úsilí ze strany nejen politiků, ale i stovek velmi schopných státních úředníků a vyjednavačů. S tím má přes veškerou svou tradici elitního školství problém i Británie. Nechtěl bych vidět, jak by toto vypadalo u nás.

8) K závěrům té autorčiny „analýzy“ a sice, že hlavni otázka je, jestli na nás EU uvalí cla ze své mstivosti: Šichtařová tvrdí, že jakékoliv zábrany volného obchodu jsou z ekonomického hlediska iracionální (mimochodem ten argument ještě silněji platí u volného pohybu lidí). Ok, autorka si možná osvojila pár pouček z úvodu do ekonomie v prváku :). Ono možná klidně i často iracionální jsou. Jenomže problém je, že ve skutečnosti se celní ani jakákoliv jiná politika neřídí jen tím, co je ekonomicky racionální z pohledu celku, ale často i tím, co je v zajmu různých vlivových skupin populace. To je ostatně hlavni důvod, proč v podstatě každá země na světě v nějakých oblastech uplatňuje nějaký typ bariér pro zahraniční obchod.

Příkladem mohou být třeba cla na zemědělskou produkci, která uplatňuji prakticky všechny bohaté země na světě. Pokud tak EU například uvalí cla na naše brambory, tak to nebude kvůli tomu, že se nám chce pomstít, ale kvůli tomu, že to je v zájmu třeba holandských zemědělců. To je zcela elementární public choice teorie.

Paní Šichtářová toto buď neví (v kterémžto případě by pomalu měla vrátit diplom), nebo se dopouští dost sprosté manipulace.